|
|
"Člověk" u Ibn Rušda a Maimonida
Kopecká, Pavlína ; Hogenová, Anna (vedoucí práce) ; Rybák, David (oponent)
Diplomová práce interpretuje pojetí člověka v díle ibn Rušda a Maimonida, dvou významných představitelů vrcholné arabské a židovské středověké filozofie. Ta v sobě slučuje filozofickou tradici antického Řecka, zejm. Aristotela, s náboženským viděním světa. Ibn Rušd i Maimonides se snažili tyto tradice harmonizovat, přičemž se museli vypořádat s mnohými protikladnými názory, které pramenily z rozdílu mezi náboženským a antickým světem. V tomto intelektuálním prostředí se tak vytvářejí originální teze a přístupy k uchopování skutečnosti, světa a člověka v něm. Problematika člověka je v práci zkoumána ve třech rovinách. První rovinu tvoří vztah člověka a stvoření, který se dotýká otázky původu světa, lidské duše a zmrtvýchvstání. Na druhé rovině, člověk a svět, se práce věnuje popisu světa, lidskému poznání a teorii proroctví. Etické a politické názory jsou analyzovány na třetí rovině, jež představuje pozici člověka ve vztahu k obci. Klíčová slova Ibn Rušd, Maimonides, Aristotelés, Platón, novoplatonismus, filozofie, náboženství, Korán, Tóra, člověk, svět, stvoření, věčnost, duše, zmrtvýchvstání, emanace, poznání, iluminace, aktivní intelekt, proroctví, politika, etika, ctnost, blaženost.
|
|
|
Ibn Sínův Živý, syn Bdícího: překlad a komentář
Vitásková, Magdaléna ; Kropáček, Luboš (vedoucí práce) ; Ondráš, František (oponent)
Předkládaná práce se skládá ze dvou hlavních částí, kterými jsou překlad a komentář filosoficko-mystického spisu Živý, syn Bdícího. Jeho autorem je významný filosof islámského Východu Ibn Síná (980-1037), jehož životopis je součástí práce. Ačkoli tento traktát nepatří mezi jeho nejznámnější díla, svými silnými narativními aspekty, estetickými hodnotami a hloubkou používané symboliky se řadí mezi skvosty klasické arabské literatury. Komentář je rozdělen do kapitol, které odpovídají filosofickým tématům obsaženým v traktátu. Hlavním motivem je cesta lidského intelektu za vyšším poznáním, na níž mu je průvodcem Aktivní intelekt ztělesněný v postavě Živého, syna Bdícího. Rozumová duše se poté, co si uvědomí svůj vlastní andělský potenciál, vydává na intelektuální pouť do světa oddělených forem, která vyvrcholí poznáním Boha. Ibn Síná pomocí tohoto symbolického příběhu vykládá ústřední prvky svého učení, kterými jsou nauka o intelektu, psychologie a epistemologický proces, nauka o látce a formě, kosmologie, emanační teorie, angelologie a teologie. Skrytým motivem a filosoficko-mystickým poselstvím díla je láska, která jakožto vzestupný princip stvoření představuje opačný proces, než jakým je emanace. Poslední kapitola popisuje traktát jako památku arabského písemnictví a zaměřuje se na jeho literární...
|
|
|
"Člověk" u Ibn Rušda a Maimonida
Kopecká, Pavlína ; Hogenová, Anna (vedoucí práce) ; Rybák, David (oponent)
Diplomová práce interpretuje pojetí člověka v díle ibn Rušda a Maimonida, dvou významných představitelů vrcholné arabské a židovské středověké filozofie. Ta v sobě slučuje filozofickou tradici antického Řecka, zejm. Aristotela, s náboženským viděním světa. Ibn Rušd i Maimonides se snažili tyto tradice harmonizovat, přičemž se museli vypořádat s mnohými protikladnými názory, které pramenily z rozdílu mezi náboženským a antickým světem. V tomto intelektuálním prostředí se tak vytvářejí originální teze a přístupy k uchopování skutečnosti, světa a člověka v něm. Problematika člověka je v práci zkoumána ve třech rovinách. První rovinu tvoří vztah člověka a stvoření, který se dotýká otázky původu světa, lidské duše a zmrtvýchvstání. Na druhé rovině, člověk a svět, se práce věnuje popisu světa, lidskému poznání a teorii proroctví. Etické a politické názory jsou analyzovány na třetí rovině, jež představuje pozici člověka ve vztahu k obci. Klíčová slova Ibn Rušd, Maimonides, Aristotelés, Platón, novoplatonismus, filozofie, náboženství, Korán, Tóra, člověk, svět, stvoření, věčnost, duše, zmrtvýchvstání, emanace, poznání, iluminace, aktivní intelekt, proroctví, politika, etika, ctnost, blaženost.
|
|
|
Ibn Sínův Živý, syn Bdícího: překlad a komentář
Vitásková, Magdaléna ; Kropáček, Luboš (vedoucí práce) ; Ondráš, František (oponent)
Předkládaná práce se skládá ze dvou hlavních částí, kterými jsou překlad a komentář filosoficko-mystického spisu Živý, syn Bdícího. Jeho autorem je významný filosof islámského Východu Ibn Síná (980-1037), jehož životopis je součástí práce. Ačkoli tento traktát nepatří mezi jeho nejznámnější díla, svými silnými narativními aspekty, estetickými hodnotami a hloubkou používané symboliky se řadí mezi skvosty klasické arabské literatury. Komentář je rozdělen do kapitol, které odpovídají filosofickým tématům obsaženým v traktátu. Hlavním motivem je cesta lidského intelektu za vyšším poznáním, na níž mu je průvodcem Aktivní intelekt ztělesněný v postavě Živého, syna Bdícího. Rozumová duše se poté, co si uvědomí svůj vlastní andělský potenciál, vydává na intelektuální pouť do světa oddělených forem, která vyvrcholí poznáním Boha. Ibn Síná pomocí tohoto symbolického příběhu vykládá ústřední prvky svého učení, kterými jsou nauka o intelektu, psychologie a epistemologický proces, nauka o látce a formě, kosmologie, emanační teorie, angelologie a teologie. Skrytým motivem a filosoficko-mystickým poselstvím díla je láska, která jakožto vzestupný princip stvoření představuje opačný proces, než jakým je emanace. Poslední kapitola popisuje traktát jako památku arabského písemnictví a zaměřuje se na jeho literární...
|
host ::
RSS.